Bohatě strukturovaný výklad klíčových procesů spojených s protireformačním úsilí v pobělohorských Čechách, jehož osu tvoří osudy pražského arcibiskupa Arnošta Vojtěcha z Harrachu. Autor opouští představu rekatolizace jako vítězného tažení jednotného katolického tábora - epocha Harrachova episkopátu (1622-1677) je vylíčena jako období střetů, jurisdikčních sporů a proměnlivých spojenectví mezi institucemi, které řídily katolickou reformu (církevní a světské elity, vídeňský dvůr, pražské arcibiskupství, jezuité). Kniha vychází z detailního studia a rozboru dobových pramenů, uchovávaných v pražských, vídeňských a římských archivech. Zdroj anotace: Obálky knih