O české šlechtě raného novověku byla v posledních letech publikována řada shrnujících prací, nicméně všechny se věnovaly především předbělohorskému období. Petr Maťa, mladý český historik, se pokouší sledovat českou šlechtu v podstatně širším časovém horizontu. Na pozadí významných integračních procesů zachycuje komplexní proměnu její vnitřní struktury i hodnotových orientací během dvou století. V centru jeho pozornosti ovšem nestojí šlechta jako taková, nýbrž aristokracie -- prominentní vrstva nejurozenějších, nejzámožnějších a nejvlivnějších vlastníků. Její složení přitom není jednou pro vždy dané. Právě naopak. Aristokratická společnost je vystavena neustálému přeskupování. Její svět je také v této práci představen v jiném světle, než bývá zvykem: Nikoliv jako idylické prostředí mocenské dominance, nýbrž jako kolbiště, na kterém se svádí vysilující a frustrující boj o udržení jednou nabytého společenského postavení. Zápas se vede na několika rovinách, a autor proto sleduje širokou paletu rozmanitých sociálních strategií české šlechty. Tento zorný úhel mu dává možnost uspořádat výklad neobvyklým způsobem a tematizovat řadu opomíjených otázek. Čtenář tak bude moci nahlédnout do dobových titulárních pravidel i do aristokratického rozpočtu, dozví se, s kým se česká aristokracie nejraději ženila a vdávala, kolik stálo postavit zámek a proč ve staré češtině neexistoval významový ekvivalent ke slovu ´rodina´, seznámí se se zrodem šlechtických povolání, zjistí, že česká šlechtická společnost byla ve srovnání s poměry v jiných evropských zemích pravým rájem mladších bratří, a dojde i na pověst o bílé paní. Zdroj anotace: Obálky knih